2.kapitola- První den aneb Lidi mě buď nesnáší nebo litují

12. září 2008 v 13:47 | Natusz |  Na hranici naděje
Když jsem tak četla aše komentáře, tak jsem se rozhodla dát vám sem další kapču, ale ta bude na 99% poslední, protože mě to psaní prostě nebaví. Když tak vám napíšu, jestli končím nebo jak to se mnou bude. Ale byla jsem moc potěšená, ře se vám kapitolka líbila, fakt mě to nesmírně potěšilo, tak můžu jen doufat, že se vám tahle bude líbit stejně.
Vaše Nat

Ani nevím jak, objevila jsem se na nástupišti 93/4 a pozorovala vše kolem. Bylo jsem tu poměrně brzy, takže tady bylo ještě málo lidí, ale ti co tu byli, se loučili se svými rodinami. Bylo mi smutno, tak jsem radši hned přistoupila k vlaku, abych měla co nejlepší kupé. Svůj kufr jsem hravě unesla, protože moc věcí jsem neměla, jenom všechno do školy. Rychle jsem nastoupila. Vlezla do prvního kupé, který jsem viděla a sedla si.
Po chvíli se začínali otevírat dveře, ale jak mě někdo uviděl, tak je zase zavřel. Náhle jsem pochopila, že to nebudu mít lehké. Všichni se mě štítí. Co je na mě tak špatného? Vždyť o mě nic neví. Možná že už tak vypadám, jako chátra. Zbloudilá slza mi ukápla na tvář. Pohodlně jsem se opřela a zavřela oči. Usnula.
Mladá žena v otrhaných hadrech stála před prahem Sirotčince sester Rianových, klečela zcela vysílená.
"Prosím, pomozte mi," žadonila zoufale k sestře, která ji otevřela dveře.
"Co se vám stalo? Jste v pořádku?" optala se setra a pomohla jí na nohy. Vedla ji dovnitř a posadila na křeslo.
"Postarejte se o ni, prosím, už se o ni nemůžu starat," natáhla ruce s nemluvnětem směrem k sestře. Sestra nebyla vůbec vyvedená z míry, stávalo se často, že přicházeli ženy s nemluvňaty a prosil, abychom se o ně postarali.
"Jistě, ničeho se nebojte," ujistila ji, protože viděla, že ženě už nezbývá mnoho času. Vzala si od ní děvčátko a zeptala se: "Jak se jmenuje?"
"Jmenuje se Cynthie, ochraňte ji, protože-"
Probudil mě až hluk z chodby vlaku, protože jsme už asi byli na místě. Promnula jsem si oči a donutila vstát.
Takhle ten sen vždycky skončí, to je hrozné. Proč? Došla jsem k chodbě a pak ven z vlaku. Na zářijový den bylo až moc škaredě. Stahovali se mračna a možná, že taky bude pršet.
A jako by mě počasí vyslyšelo. Začal slejvák. Pršelo jako z konve. Rychle jsem přiběhla k muži, který volal prvňáčky. Pak jsem se zarazila. Byl to obr! Chlupaté a velké stvoření, ale ostatní se ho nebáli. Tak jsem se vzmužila a přistoupila blíž.
Hagrid, jak jsem se dozvěděla, že se jmenuje, řekl, že pojedeme na loďkách přes jezero. Když jsem na to jezero pohlédla, málem jsem omdlela. K dešti se přidal ještě silný vítr, takže byli dost velké vlny. Začala jsem se fakt hodně bát. A aby toho ještě nebylo dost, potkala jsem tu partu z obchodu s knihami. Ať si mě nevšimnou, doufala jsem.
"Není to ta ušmudlaná nicka, co jsme ji potkali v Krocáncích a kaňourech?" zeptal se jeden z nich. Myslím, že to byl Lucius, ten blonďák.
A sakra, všimli si mě. Jaký plán? Zdekovat se. Rychle jsem přidala do kroku a pádila k nejvzdálenější loďce. Rychle jsem do ní nastoupila.
"Takže malá špinavá myška nám utíká?" řekl posměšně Will. Nasupeně jsem se na něho podívala, nesnáším, když někdo o mě naznačuje, že jsem strašpytel.
"Sklapni, ty sketo," zamumlala jsem, aby mě neslyšel. Ale on slyšel.
"Prosím?" zeptal se Will zdvořile. Mezitím už nastoupili nějaké dvě holčiny na mou loďku. Není sice má, ale já si myslela, že se sem nikdo neposadí kvůli toho, že tu jsem já.
Jedna blondýnka a jedna černovláska.
"Bello, být tebou, tak bych tam neseděl, ještě něco chytneš," neodpustil si Regulus. Sklopila jsem hlavu a posadila se do kouta loďky.
"Cisso, radši půjdeme, Regulus má pravdu," konstatovala Bella a vrhla po mě ledový pohled.
Takže jsem zase byla sama. Jak v kupé, tak v loďce. Co je tohle za život?
*******************************
Kráčela jsem spolu ostatními ve Velké síni. Spousta a spousta studentů k nám otáčeli hlavy, aby si prohlédly prvňáčky. Od toho incidentu loděk jsem už nic neslyšela, možná že se už konečně vzpamatovali. Kéž by.
Jak jsem zjistila, nebo nám spíš paní profesorka McGonagalová řekla, nyní budeme zařazení do čtyř kolejí. Skoro všichni už měli nějakou představu, kam by chtěli jít. Například jak jsem slyšela o bratovi Reguluse, jak jsem byla v krámku knihami, tak toho jsem také potkala. Nedal se přehlédnout. Byli si dost podobní. Teda s bratrem. Sirius byl ale hezčí, podle mě, ale mě moc neoslnil. Už teď, kdy tu je po poprvé, tak se kolem něj holky shlukují a mu se to očividně líbí. Co líbí, on si to užívá a už teď vidím, jak se na všechny dívá spatra. Možná až na své přátelé, kterých teda moc není a jsou stejně namyšlení jako on.
Teď už na řadu přišla jména.
"Severus Snape!" to je ten kluk, co mi padl do oka, ale pak zase moje sympatie ztratil. "Zmijozel!"
"Lucus Malfoy! Zmijozel!" další jméno. Celá parta, co s nimi byli tihle dva kluci, se dostali do Zmijozelu. Pak celá Siriusovic parta se dostala do Nebelvíru. I ta zrzka, co se na mě dívala tak se soucitem. Už teďka ji nenávidím. A pak jsem na řadu přišla já.
"Cynthie Tormanová!" zvolala profesorka a já jsem nesměle vykročila k e klobouku. Očima jsem vyhledala profesora Brumbála (jeho jméno jsem si už zapamatovalaJ) a ten na mě uličnicky mrkl. Zamrkala jsem, protože jsem si myslela, že se mi to jenom zdálo. Ale nezdálo, protože se na mě ještě usmál.
Sedla jsem si na židličku a profesorkami nasadila klobouk. Viděla jsem napjaté tváře všech studentů. Slyšela jsem nějaké mumlání klobouku a pak: "Zmijozel!"
Taky vám na sebevědomí nepřidá, když si tři stoly ze čtyř oddychli. Ale když jsem viděla výrazy celé Luciusovi party, tak to za to stálo. Tak se divili a kulili oči, že jsem se myslela, že jim vypadnou.
Když jsem došla ke Zmijozelskému stolu, neodpustila jsem si: " Kam myslíte, že půjde? Určitě do Nebelvíru. Jo, tam se hodí," a nezapomněla jsem každou větu napodobit jiným hlasem. Pak jsem se sladce usmála a sedla si na lavičku. Tak jsem si to užívala, konečně jim spadl hřebínek.
"Uděláme ti ze života peklo," zasyčel mi do ucha Will a pak něco šeptal svému bratranci Luciusovi.
********************************
Seděla jsem na posteli a chystala se jít spát. Bohužel jsem vyfasovala ten nejhorší pokoj. S Bellou a Cissou. TY mi taky dali dost barvitě najevo, co si o mě myslí. Teda spíš Bella, Narcissa se do hovoru moc nepouštěla, jenom přikyvovala.
Doufala jsem aspoň, že když už mě nenávidí všichni v téhle koleji, proč by to muselo být jinde stejné?
Sice nevím proč, ale stalo se to. To jsem zjistila hned další den.
"Půjčil bys mi prosím tě, pero?" zeptala jsem se druhý den ráno při přeměňování spolužáka z Nebelvíru. Ten se jen otočil a dělal že mě neslyšel.
Další hodinu lektvarů jsem se zeptala u skříněk Havraspárčana: "Podal bys mi prosím tě kotlík, co je tam nahoře, nedosáhnu na něj," ale i ten hned odešel, aniž by se na mě podíval. Potom jsem dostala vynadáno, že ještě nejsem připravená, a já jsem se snažila profesoru Křiklanovi vysvětlit proč, ale ten mi hned odečetl body za odmlouvání. Z toho jsem vysloužila několik obviňujících pohledů z mé koleje.
Na konci dne si všichni šuškali, že jsem ostuda celého kouzelnického světa, takže jsem celou noc proplakala. Ale tiše, aby mě nikdo neslyšel. Ale slyšel. Bella měla tu drzost a všechno napovídala celé škole, že jsem si u ní vylívala srdce, a že když mě pak odkopla, tak jsem prosila, aby mě aspoň ona neopouštěla a kdoví co ještě. A aby toho ještě nebylo málo, tak ke mně po vyučování přišla Lily Evansová a ptala se jestli něco nepotřebuju, a já že ne, protože tyhle soucitné pohledy je to poslední, co právě potřebuju. A hned další den si všichni povídali o tom, že se kamarádím se školní šprtkou, protože jiné kamarády nemám.
A to byla vlastně pravda. Teda ne, že bych se kamarádila se školní šprtkou, to ani za sto let, ale že nemám žádné kamarády. Takže mi opravdu udělali ze života peklo. Najdu někdy opravdu blízkého přítele?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leenikk:)) Leenikk:)) | Web | 12. září 2008 v 15:31 | Reagovat

Tak to je tragický příběh, nebo mi to tak aspoň přišlo.

Já ti asičtu myšlenky...jen tak jsem se podívala na tvůj a Anet blog a co nevidím, tu 2 kapitolu.Ani nevíš, jak je mi líto, že teda budeš končit. Protože tahle povídka mě teda fest zaujala. Ale vím, že se ti nechce, že bych to odněkud znala?

Každopádně moc a moc krásná a luxusní kapitola! Strašně good!:)

Jestli to je tvoje poslední, tak si to psaní zakončila famózně:)

2 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 12. září 2008 v 17:06 | Reagovat

mě se to líbí! Asi tragédie, ale rozhodně hezká:)

3 luckily luckily | Web | 13. září 2008 v 15:49 | Reagovat

no pááni,koukám, že to holka nebude mít lehké...:(( ale jinak mooc krásné!!;) a těším se, až napíšeš pokráčko!;)

4 Samantha Samantha | Web | 14. září 2008 v 17:01 | Reagovat

hele, dej sem další kapitolu...fakt by mě zajímalo jak to dopadne... a navíc píšeš hezky!

5 passia passia | Web | 15. září 2008 v 0:03 | Reagovat

mne sa ta kapitola fakt pacila chuda to nema lahke

6 Kris Kris | Web | 18. září 2008 v 9:07 | Reagovat

Nevím, co napsat. Stejně končíš a dál tahle povídka pokračovat nebude. Tak proč bych psala, jak je zajímavá a, že bych chtěla vědět, co bude dál?

Je to zbytečné.

Takže, hodně štěstí v dalším životě a užívej si, dokud můžeš.

7 Nera Nera | Web | 19. září 2008 v 9:16 | Reagovat

Dokopala jsem se k přečetní alespoň téhle povídky, když ne Ošklivky a vážně mě hodně zaujala... je mi líto, že s tím vážně hodláš seknout... na začátku první kapitoly jsem myslela, že to dokonce ani nebude HP.... :-)

Jako... je mi to líto, protže při téhle kapitolovce bych byla jeden z tvých největších fanoušků.... škoda... ae... naděje ještě je, ne? :-) vždycky je..

8 Angela Angela | 24. září 2008 v 18:19 | Reagovat

těšim se na další kapitolku:Dje to fakt dobrý a hezký:D:D

9 Theresa Theresa | 27. září 2008 v 20:56 | Reagovat

Teda Osklivka se mi celkem libila. Ale tohle je vazne super. Kdyby si nechtela zkoncit, tak by podle me Nadeje byla fakt super povidka. Ale jak rekla Nera: Nadeje jeste je, ne? :-D

10 Gabrielle Gabrielle | Web | 2. října 2008 v 19:24 | Reagovat

Smutna kapitola, je mi jej luto.......este nekonci prossssíííííím..........bude mi tato stranka chýbať.

11 Puboška - VPH Puboška - VPH | Web | 28. října 2008 v 21:32 | Reagovat

být tou holkou nejspíš se du zabít takže chápu, že to nemá pokračování xD ale krásné příběhy :) do tré proto srstři sem se upe zabouchla :D škoda že konšě kdyžs em vás ted našla.. no ted no :D tak ne ale stejně je to škoda, aspon si přečtu ty ostatná co tu máté a opovažte se to smazta jasný? ;) ;D

12 Aika Aika | 18. ledna 2009 v 16:09 | Reagovat

Tahle povídka mě fakt zaujala. Je škoda, že budeš končit. Opravdu by mě zajímalo, jak to s Cynthií bude... Moc s ní sympatizuju.

Jinak jsem ti chtěla napsat, že píšeš moc příjemně. Čte se to samo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama