1.kapitola- Dřívější život

4. září 2008 v 15:46 | Natusz |  Na hranici naděje
Tak jak jsem slíbila, přidávám, první kapitola, a já samam už ani nevím, o čem je, tak dávno jsem ji psala.

Stála jsem se svými kamarády kolem naší oběti v tmavé postranní uličce. Madam Ptillaskiová ze Sirotčince sester Rianových nám povolila půlhodinovou procházku po Londýně a jako vždy jsme ji patřičně využili.
"Naval, co máš," řekl Frankie s nožem v ruce. Postarší pán byl očividně vyděšený, aby taky ne. Z Frankieho šel opravdu strach. Vytáhl z náprsní kapsy peněženku a sundal si z levé ruky hodinky, ze zlata pravděpodobně.
"Už nic víc nemám," prohlásil muž zoufale, když podával našemu veliteli lup.
"To ti tak budem věřit, naval i zbytek," vyhrožoval Frankie a nebezpečně zamával nožem.
"Poslyš, asi už opravdu nic nemá," prohlásila jsem, protože jsem viděla mužův vyděšený pohled.
"Já jsem věděl, že tě s sebou nemám brát, ty o tom nic nevíš, jsi jenom desetiletá holka, Cyn," prohlásil rezignovaně Frankie a naposledy se na muže podezíravě podíval. "Tak jo, jdem, a ne že zavoláš policajty, nebo si tě najdem," samozdřejmě to myslel jen jako výhružku, protože my jsme nikomu neubližovali, jenom jsme si vyhlídli nějaké prachaté lidi a oloupili je.
"Je mi jedenáct," musela jsem dodat při odchodu.
"Na tom nezáleží, teď už pojď, nebo nás madam Ptillaskiová přetrhne." Byla jsem jeho mazánek. Myslím, že mě měl opravdu rád. Bylo už asi kolem patnácti. Měl zrzavé vlasy a hnědé oči, tvář plnou pih. Poslušně jsem za ním kráčela a ostatní z naší bandy taky. Byla jsem ráda, že jsem si našla nějaké přátele.
"Když jsme došli k sirotčinci, povzdychla jsem si. Kdyby nebylo pár lidí tady, tak bych nejspíš utekla. Nedá se tady žít. V malém pokojíku nás je pět, spolu se zavšivenými krysami. Samozřejmě bydlím s ostatními děvčaty. Ale moc se s nimi nekamarádím, nechcou mě mezi sebe. Vykročili jsme ke dveřím a otevřely je. Tam už k nám vyběhla madam Ptillaskiová a začala nás hubovat, ostatně jako vždycky.
"Kde jste tak dlouho byli, vy kůže líné? Měli jste tu být nejméně pře deseti minutami, příště vás vůbec nikam nepustím a budete tady zavření, tak si dejte pozor…" Křičela a šíleně gestikulovala hubená postava madam Ptillaskiové. Až jsme si vyslechli pravidelného sekýrování, vyšlapala jsem schody a šla do pokoje. Hned u vchodu bylo umístěno jedno špinavé zrcadlo. Podívala jsem se na něj.
Koukala na mě malá brunetka se zelenýma očima a ušpiněnými tvářemi. Byla celá bledá. Tak, to jsem já, Cynthie Tormanová, holka s žádnou minulostí a bídnou budoucností. Už jsem se smířila s tím, že do osmnácti budu hnít tady a pak budu žít na ulici, živit se nejspíš jako prostitutka a kdoví co ještě. Byla jsem tak zabraná do přemýšlení, ani nevím jak dlouho, až mě probral hlas.
"Cynthie, Cynthie!"
Poznala jsem, že je to hlas madam Ptillaskiové, tak jsme se otočila seběhla ze schodů. Beztak zase nějaký průšvih. Možná přišla na to, že jsem zase vytopila koupelnu. Ne to je blbost, to už by musela zjistit dřív, vždyť jsem to udělala ráno. A žádný výprask mě nečekal.
Když jsem ji uviděla, stála vedle nějakého muže. Vlasy i vousy měl bílé, zešedivělé a jeho půlměsíčkové brýle dodávali laskavosti, nebo to bylo to v jeho očích? Byl oblečený do nějakého divného hábitu nebo co to bylo.
"Máš návštěvu," oznámila mi madam Ptillaskiová a otevřela pusu dokořán.
"Já?" zeptala jsem se.
"Ano a nezírej tak, nebo se ještě pan profesor otočí a půjde pryč," pak se ke mně přiblížila a zašeptala, " o té koupelně si pohovoříme pak," tak přece o tom ví. A odešla.
"Dobrý den," pozdravila jsem slušně.
"Dobrý den, máš ve svém pokojíčku prázdno? Můžeme si tam promluvit," začal vlídným hlasem.
"Ano jistě, pojďte za mnou," řekla jsem a vedla po schodech nahoru do svého pokoje. Vstoupili jsme a já zavřela dveře. Pan profesor se posadil a prohlédl si všechno kolem, včetně mě.
"Jmenuji se Cynthie Tormanová," řekla jsem, protože to ticho už mě začínalo znervózňovat.
"Já vím, já se jmenuji Albus Brumbál a jsem ředitelem Bradavické školy," odvětil suše.
"Čeho?" zeptala jsem se zmateně.
"Bradavická škola je kouzelnická škola, do které budeš za nedlouho chodit i ty," řekl jakoby nic.
"To musí být nějaký omyl, víte, já neumím čarovat" poslední slovo jsem jen zašeptala.
"Nikdy sis nevšimla něčeho divného?"
"Ne, vlastně jednou když jsem chtěla, aby pod madam Ptillaskiové praskla židle u večeře,tak se to stalo," řekla jsem zamyšleně. Jindy by mi to přišlo směšné i teď, ale teď jsem v divné situaci.
"Poslyš, dám ti tenhle dopis, v obálce máš i několik peněz, zajdi si do Děravého kotle, už jsem dal madam Ptillaskiové instrukce, jak se tam dostaneš, a řekni hospodskému Tomovi, že tě posílá Albus Brumbál, o n už pochopí, co má dělat. Až se dostaneš do Příčné ulice, nakup si všechno, co máš napsáno na seznamu. 1. září půjdeš se všemi svými věcmi na nádraží King's Gross a půjdeš na nástupiště 93/4. Rozumíš všemu?"
"Ne, na jaké že to mám jít nástupiště?"
"Omlouvám se, ale spěchám, všechno to máš ještě jednou napsáno na papíře, takže jsi očekávána dne 1. září v Bradavicích. Nashledanou," dodal a pak zmizel jako duch. Dlouho jsem se musel přesvědčovat, jestli to nebyl sen, ale dopis ukazoval, že sotva.
*************************
Jak řekl ředitel Bradavické školy, opravdu dal madam Ptillaskiové instrukce, jak se dostanu do Děravého kotle. Sice jsem ani nevěděla, co to je, protože název Děravý kotel mi připadal jako nějaká zakouřená hospoda. A proč by taky ne? Vešla jsem do ulice, o které se madam Ptillaskiová zmiňovala. A pak jsem našla to, co jsem hledala. Špinavý brloh, nebo já nevím, jak jinak to nazvat, stál až na konci ulice.
Opatrně jsem otevřela dveře a ucítila kouř z cigaret. Ne že bych na to nebyla zvyklá. Všichni ze Sirotčince kouřili, ale já ne. Frankie říkal, že jsem na to moc malá. Rozhlédla jsem se kolem. Bylo plno. I když bylo teprve ráno, všichni už se nalívali něčím tvrdším. Nechtěla jsem tu zůstat ani o vteřinu déle, než je třeba. Rychle jsem přistoupila k pultu a zahlédla hospodského.
"To není místo pro tebe, škvrně, radši se kliď," vyjel na mě.
"Dobrý den, posílá mě…hmm…moment, prosím," podívala jsem se na dopis, protože jsem jeho jmeno už zapomněla, "tady to je, Albus Brumbál," dodala jsem.
"Aha, takže ty jsi ta holka, o které se mi tuhle zmiňoval, tak pojď, ukážu to jak se dostaneš do příčné ulice."
**************************
"Do prdele," ujelo mi, když jsem viděla, jak se přede mnou rozestupují cihly. Nic takového jsem v životě neviděla.
"A teď jsi tam, kup si všechno potřebné a zpátky se dostaneš letaxem," všechno o tom letaxu mi pověděl, abych se dostala zpátky do Děravého kotle. No, snad si to budu pamatovat.
Celá příčná ulice byla přecpaná lidmi. Strašná tlačenice. Všichni do sebe strkali. Doufala jsem, že mě nikdo nepřimáčkne.
Nejdřív jsem uviděla krámek Krucánky a Kaňoury. Tam se prodávají knihy, jak jsem vyčetla. Hned jak jsem vešla, pozdravila jsem a zeptala se, jestli mají požadované knihy. Prodavač říkal, že se podívá do skladu. Mezitím jsem se posadila na křeslo. V obchodě nebylo moc lidí. Ale po chvilce vešla pětice kluků živě zabraní do hovoru.
Byli přibližně stejně staří jako já.
"Říkal jsem jí, že půjdeme s partou, ale nedala si říct," zaslechla jsem blonďáka.
"No, to víš, matka je matka, ale musím říct, že teta je fakt hustá, Luciusi," řekl klučina s ostříhanými černými vlasy.
"No to mi povídejte," přikyvovali ostatní. Jeden s delšími černými vlasy, druhý s hnědýma. Ale ten pátý se do debaty nezapojoval. Zamlklý bledý hoch s umaštěnými vlasy. Možná taky nemá rodiče jako já. Ucítila jsem k němu určité sympatie. Nejspíš si mě všimli, že na ně tak čumím, protože se na mě znechuceně podívali.
"Tohle je co za spodinu?" zeptal se Lucius znechuceně. Ale pak se rozesmál. A všichni ostatní taky, i ten zamlklý.
"Možná tady žebrá," nadhodil ten s krátkými černými. Sakra, to je tak nepohodlné, že nevím, jak se jmenují.
"Možná, Wille, vypadá dost sešle, Regulusi, zeptej se ji, co tady pohledává," řekl Lucius.
"Proč já?" zeptal se Regulus.
"Protože ty máš zkušenosti s takovou chátrou," odpověděl Lucius, " tvůj bratr je stejný," dodal.
"Pravda, je to špína, ale ne zase taková, jako tady tahle…" ani se neměl na to mě nějak nazvat. To už ale přišel prodavač se vším objednaným.
"Tady to máš, děvče," řekl a podával mi knížky. Pak řekl cenu a já mu dala peníze, ať si z toho vezme. Neuměla jsem s tím ještě dělat, galony, cvrčky a kdo ví co ještě.
"Jen se na to podívejte, ani neumí počítat," ozval se posměšně jeden z nich. Plná zlosti jsem se na ně otočila.
"Copak, princezna se nám rozzlobila?" zeptal se Will.
"Uvědomili jste si, že bude chodit do prvního ročníku?" zeptal se ten plachý.
"Jo, to máš pravdu, Seve, kam si myslíte, že půjde?" ozval se Lucius.
"Určitě do Nebelvíru," řekl Rudolfus.
"Jo, tam se hodí." Já jsem byla úplně mimo, vůbec jsme nevěděla, o čem to mluví. Zvedla jsem knihy a radši pádila pryč.
"Určitě se ještě uvidíme," zvolali za mnou.
Pevně doufám, že ne. Zbytek dopoledne jsem pokupovala různé věci, až jsem z toho byla unavená. Když jsem došla do Sirotčince, lehla jsem do postele a hned usnula.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kris Kris | Web | 4. září 2008 v 17:30 | Reagovat

Jsem zvědavá, kam se dostane a co je její rodina, byla její rodina zač. Jinak je to pěkně napsané.

I když z první kapitolky toho moc nepoznám.

2 weruška weruška | Web | 5. září 2008 v 18:33 | Reagovat

krsáný..souhlasím s Kris.. nemá cenu to sem psát dvakrát =D

3 Ajvi Ajvi | E-mail | Web | 6. září 2008 v 22:26 | Reagovat

Hezký! chtělo by to další. Zajímavej začátek:)

4 Leenikk:)) Leenikk:)) | Web | 7. září 2008 v 20:08 | Reagovat

Ty jo Nattí! To bylo skvělé! Já jsem normálně čuměla, pvodně jsem to vůbec nechtěla číst, ty víš proč. Ale teďka normálně...Už po pár odstavcích jsem čuměla. Napsala si to úplně jinak, tak dospěle a zkušeně, prostě nikdy bych neřekla, že si to psala ty, dkyby někdo přede mě tohle dal, at to čtu.

Ted je mi docela líto, že sk.....

5 luckily luckily | Web | 7. září 2008 v 21:31 | Reagovat

mocky krásná kapitolka! vypadá to velmi zajímavě...:)) a čekám velmi brzo pokráčko, tak šup šup.:)

6 Koudelacka Koudelacka | 8. září 2008 v 8:45 | Reagovat

páni to bylo sqělý... už se moooc těším na pokráčko :D

7 jayne jayne | Web | 8. září 2008 v 20:18 | Reagovat

toto sa mi fakt paci..rychlo dalsiu kapcu :)

8 Samantha Samantha | Web | 9. září 2008 v 20:18 | Reagovat

AHoj člověče! Založila jsme si nový, grafický a osobní blog, a byla bych ráda, kdybys tam zašel a napsal komentář, nebo s enějak jinak zapojil do jehio chodu. Adresa je samanthalayouty.blog.cz

Předem díky!!!!

9 Izabela1996 Izabela1996 | Web | 10. září 2008 v 14:31 | Reagovat

Krása !

10 passia passia | Web | 12. září 2008 v 13:27 | Reagovat

super... konecne daka poviedka kde nestretla pottera blacka a podobne...takych sa vela nevidi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama