20.kapitola- Vánoční prázdniny 1/2

22. července 2008 v 11:46 | Natusz |  Ošklivka??? Jak pro koho!!!
Ahojky!!!
Asi se rozbrečím, je tady posleddní kapitola k Ošklivce, já vím, asi jste to nečekali a musím uznat, že já taky ne. Tahle kapča je na dvě části, druhou dám hned. Doufám, že si ji všichni přečtete. A ještě plánuju Epilog, asi trošku delší, ale co. Na začátku téhle povídky jsem si myslela, že nakonec skončí se Siriusem, ale pak jsem to chtěla změnit, tak si to přečtěte. Doufám, že se vám líbila. A komentujte prosím, je to pro mě důležitě.
Pa Natusz

20.kapitola- Vánoční prázdniny 1/2
"Miluju tě, copak to nechápeš? Odpověz!" domáhal se Lucius Malfoy.
"Já tě přece taky miluju, a ty to moc dobře víš, ale nechci ti působit problémy," cítila jsem se jako ta největší mrcha na světě, i když to chci pro jeho dobro.
"Jaké problémy?" žasl.
"Tví rodiče určitě nečekají, že si jejich jediný syn vezme někoho jako jsem já."
"Kašlu na ně, kdybych se tě vzdal, už bych nemohl žít normálním životem, nemůžu bez tebe žít, prosím neopouštěj mě," prosil mě. Mě stékali slzy po tváři.
"Miluju tě a nikdy na tebe nezapomenu, ale doufám, že ty zapomeneš," s těmi slovy jsem se přemístila a už neviděla, že Lucius klesnul na podlahu a rozplakal se.
Trhnutím jsem se probudila. Zrychleně jsem dýchala. Rozhlédla jsem se a uviděla jenom černočernou tmu. Ležela jsem v pokoji v Bradavicích. Už uběhly tři měsíce od doby, kdy to začalo. To s Luciusem. Ten sen má asi znamenat to, co si přeji, aby řekl. Ten zbytek je jak noční můra. Protřela jsem si oči a zjistila, že mám vlhké tváře.
Jsem do něho zamilovaná. Už to nedokážu změnit, snažila jsem se, ale nešlo to. Prostě to nešlo. A vím, že on mě taky aspoň rád. Vždyť celou dobu mě ochraňoval, nedovolil, aby mi někdo ublížil. Takové chvilky, jako v knihovně nebo temné uličce Bradavického hradu, přišli víckrát. Jednou jsem se ho zeptala na Narcissu, ale on neodpověděl určitě. Řekl, že ji nemiluje, ale ne to, co jsem si přála slyšet, že se s ní neožení. Jak mi to trhá srdce. To pomyšlení, že stráví zbytek života s ní. Ona k němu taky určitě nic necítí, jinak by za ním pořád lezla, ale ona ne.
Láska, to je to, co k němu cítím jenom já, nikdo jiný, jsem si tím jistá. Ale on to určitě neví, teda aspoň doufám. Bylo by hrozné, kdyby mi řekl parovinu, že o mě nestojí, teď se aspoň nevyjádřil. Pro mě je lepší žít v nejistotě, než abych věděla, že mě nechce.
Znovu jsem ulehla. Tahle noční můra se mi už zdá snad nekonečně dlouhou dobu. Zítra odjíždíme domů, na Vánoční prázdniny a Lucius jede s námi na dva dny, protože jeho rodiče jsou pryč a on toho chtěl využít, tak jede k nám jako Erikův nejlepší kamarád. A já jsem si předsevzala, že mu řeknu, co k němu cítím. Ano, už zítra nebo pozítří. Musím to udělat a zeptat se ještě na jednu otázku, která mě tíží. Je smrtijedem? Bojím se, že ano. Jestli ano a on by opětoval moje city, musela bych se s tím naučit žít. Moje láska k němu je až příliš velká, abych ji ignorovala. Lily a Rose mě nejspíš odvrhnou, ale já to musím risknout.
No, i když Rose už chodí s Erikem, asi už dva měsíce, opravdu se mají rádi. Ale můj bratr přece není smrtijed, nebo je? Ne, to bych o tom musela vědět. Hlodali ve mně pochybnosti. Kolik toho vlastně vím o svém vlastním bratrovi? Teď jsme si k sobě konečně našli cestu. Možní kvůli Rose, za to jí budu navždy vděčná. Zavřela jsem oči a pokusila se znovu usnout. Už zítra, už zítra…
***********
Co to se mnou dělá? zeptal se sám sebe. Nemohl usnout. Opět, teď se to opakuje čím dál častěji. Pro sebe si říká: Můžu se z ní zbláznit, tenhle pocit jsem ještě nezažil. Až odjedu od Erikových rodičů, musím si promluvit s otcem. Nemůžu si vzít Narcissu. Nepochybně je to pro mě skvělá partie, ale ona ke mně nic necítí. A co je horší, jak k ní taky. Vůbec nic, spolu už jsme si to ujasnili. Slíbila, že promluví se svým otcem. A taky musím promluvit s Vivian.
Promýšlel jsem to snad celou věčnost. Opravdu důkladně. Nejspíš ji miluju. Nevím, jak se to mohlo stát, ale už to nedokážu řídit. Nevědomky se po ním pořád ohlížím, nedá se to vydržet, pořád nějaké výmluvy na to: "Kam se pořád díváš?" Řeknu ji to. Musím. A teď ke všemu ještě další velký problém. Musím čelit příkazům, a to myslím doslova, abych se přidal k Pánovi. Když už přijmu, tak nebudu moc odejít. Ale když nepříjmu, tak mě kvůli tomu nebudou chtít zabít. Dřív bych se vůbec nerozmýšlel, ale teď už ano. Změnil jsem se. Nejspíš mě změnila láska.
***********
"Já to bez něho nepřežiju," skuhrala Rose nad tím, že musí Erika opustit na týden.
"Týden není přece až tak moc," odvětila jsem a balila poslední věci do kufru.
"Je to docela dost na to, že musíš opustit někoho, koho miluješ, já to cítím jako Rose, taky musím opustit Jamese," vysvětlila mi Lily a já se musela v duchu usmát. Já jsem taky zamilovaná, a jak, ale Lucius jede se mnou, takže to není týden, ale pět dní. Sice to není o moc, ale přece.
"Ano, přesně tak, Lily, takhle může mluvit jenom člověk, který se ještě nezamiloval," dodala vítězoslavně Rose a mě píchlo u srdce.
"Nic nevíš," zašeptala jsem si pro sebe.
"Říkala jsi něco?" zeptala se.
"Ne nic," rychle řekla a viděla zamyšlený pohled Lily, ale pak se odvrátila ke vlastnímu kufru. Doufám, že nic neslyšela, nechci, aby to věděli.
"Jdeme se nasnídat, kufry nám donesou dolů," řekla Lily poté, co jsme měli všechny sbalené. Pak jsme vyběhly a zavřely za sebou dveře.
************
"Musíte mi napsat, co jste dostali na Vánoce," upozornila nás Rose, když jsme čekali na rodinu na nástupišti na King´s Gross.
"Ale ty nám taky musíš napsat," oplatila ji Lily.
"Že váháš," ujistila ji. "No, já běžím, už na mě čeká mamka, tak se mějte," a pak nás obě objala. Pak přišla k Erikovi a políbila ho na rozloučenou.
"Teď, když jsme sami, musím se tě na něco zeptat," sdelila mi Liy.
"Aha, no tak se ptej," vyhověla jsem ji.
"Do koho ses proboha zamilovala?" vybalila to na mě.
"Cože?" vypadlo ze mě zaskočeně.
"Ráno sis to mumlala pod fousem, slyšela jsem tě, tak kdo t je?"
"Nikdo, špatně jsi slyšela," snažila jsem se odepírat, ale věděla, že to nijak nepomůže.
"Přestaň, myslela jsem, že jsme kamarádky a…"
"Jasně že jsme, ale to prostě-, prostě…"
"Tak mi to řekni," trvala na svém, tak co jsem mohla dělat?
"Lucius Malfoy," zašeptala jsem.
"Cože? Asi jsem přeslechla, neříkala jsi to jméno na M., že ne?" snažila se to nějak převrátit.
"Slyšela jsi dobře, je to on."
"Jak se to stalo? Ty přece nejsi vůbec jeho typ."
"Díky," řekla jsem ironicky. "Já už budu muset jít, tam je mamka, už na mě mává, tak ahoj za týden," objala jsem ji a zmizela pryč za mamkou, taťkou, Erikem a Luciusem, kteří už tam netrpělivě přešlapovali.
**********
"Tak tady budeš spát ty, společně s Erikem, a hned vedle má pokoj naše Vivian," říkala mamka Luciusovi, jak jsme přijeli, právě jsme na první patře a mě připadá, jako by ze mě nespustil oči. Když jsem se podívala jeho směrem díval se, a když jsem se dívala jinam, tak jsem cítila pohled na svých zádech. Vím, divné, ale co se dá dělat.
"Mami, já mu všechno ukážu sám," řekl Erik a asi se cítil trapně.
"Děkuju vám za všechno, paní Blowová," řekl Lucius upřímně.
"Nemáš za co, ale Viv, pojď dolů, musíme si ještě promluvit," řekla a já jsem vrhla nechápavý pohled po Erikovi, ale ten jen pokrčil rameny na znamení, že nic nevím.
Sešla jsem ze schodů a posadila se na křeslo v obýváku.
"Tak, co se děje?" zeptala jsem se zvědavě.
"Kdo ti tohle udělal?" zeptala se taky a mávla rukou na moji hlavu.
"Nelíbí se ti to," konstatovala jsem zklamaně.
"Ne, to jsem neřekla, jenom je to jiné."
"Všem se to líbí." Všem je známo, že moje mamka je dost staromódní.
"Tak už ji nech, vždyť je to pěkné," vstoupil do našeho rozhovoru taťka.
"Díky."
"Mě se to taky líbí." Erik právě sešel ze chodů, takže slyšel náš rozhovor. A bohužel i s Luciusem.
"To je věc názorů, a co tobě, Luciusku, taky se ti to líbí?" Zvědavě jsem otočila hlavu jeho směrem.
"Jo, vypadá fakt dobře," pochválil mě.
"Díky," řekla jsem celá červená.
"Tak už můžete jít, pak jděte na chvíli ven, je tam docela pěkně," doporučila nám maka.
"Ano, půjdeme, a ještě jednou za všechno děkuju," řekl Lucius zdvořile.
"Nemáš za co, drahoušku."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Izabela1996 Izabela1996 | Web | 22. července 2008 v 12:34 | Reagovat

Krása! I když mě překvapilo, že je konec. A s kým bude Sirius ?

2 Leenikk:)) Leenikk:)) | Web | 22. července 2008 v 20:07 | Reagovat

Dej pokoj se Siriusem, mám na něho alergii, a to musím psát jednu povídku s ním! kurnik, měla jsme si to dřív rozmyslet:))

Mno nic, ale kapča zatím fakt super, i dkyž mi vadí trochu ty skoky a taky mi, a to dost, vadí, že už je konec!!!! fakt jako!

3 passia passia | E-mail | Web | 28. července 2008 v 21:14 | Reagovat

uaaaaaa supa

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama