1.kapitola- Jak to všechno vlastně začalo

12. července 2008 v 15:58 | Natusz |  Jistá propast
Ahojky!!!
Vlkládám sem první kapitolku k Jistá propast, tak doufám, že bude stejně oblíbená jak Ošklivka, prosím, přečtěte si aspoň první kapču, a podle toho jestli se vám bude líbit, pokračujte. A k Ošklivce dám kapitolku nejspíš zítra, tak si ještě počkejte, a teď se do ní pusťte a piště komentíky. Papa
Vaše Natusz

Najednou jsem uslyšela křik z dolního patra. Maminčin křik. A tatínkův. Ze strachu jsem vlezla pod postel. Jsem strašný strašpytel a teď jsem opravdu měla strach.
"Avada kedavra!" ze snahy uniknout tomu jsem pevně zavřela oči. Maminka zaječela. Znovu ta hrozná kletba. Tentokrát ticho, smrtící ticho. Uslyšela jsem kroky stoupajících po schodech. Ložnice rodičů se otevřela. Potom dveře mého pokoje. Ani jsem se nehla. Slzy mi vhrkly do očí.
"Nahoře nikdo není! Jseš si jistej, že tu měla bejt jejich dcera?" zeptal se ten v mém pokoji.
"Jo, Pán říkal, že jo," křičel ten druhý ze zdola. Ten první se rozhlížel po pokoji.
"Nikdo tady není, třeba je u kamarádky, nebo co já vím, co holky v jejím věku dělaj."
"Ano, odejdi, prosím," říkala jsem si v duchu.
"Už půjdem, svoji práci máme dodělanou, pak si příjdem i pro ni," ukončil ten v mém pokoji.
Ještě dlouho po jejich odchodu jsem nemohla vylézt ven. Vzlykala jsem a nemohla to zastavit. Znamená to, že jsou rodiče mrtví? Ne, to nemůže být pravda. Je to jen sen. Je to jen sen. Pořád jsem se to nutila opakovat, abych tomu uvěřila, ale nemohla jsem. Až do smrti budu slyšet ten křik. Zoufalý křik. Najednou jsem usnula.
******
"Kde je? Doufám, že ji taky nezabili," řekl ženský hlas francouzsky, taky aby ne, žiju ve Francii.
"Nemyslím, jinak by jsme ji našli dole," řekl druhý mužský hlas, tentokrát anglicky. Otevřela jsem očí a viděla pořád ještě tmu.
"Podívám se do jejího pokoje." Mužská tvář nakoukla pod postel, byla jsem vyděšená. Byl to starý muž, měl bílé vlasy i vousy. Ale z jeho výrazu jsem ucítila bezpečí. Trochu jsem se uvolnila.
"Pojď, Kelsey, už se nemusíš bát, všechno je v pořádku," řekl vlídným hlasem a podal mi ruku. Přijala jsem ji. Vytáhl mě ven. Mezitím přišla ta žena.
"Profesorko Cooková!" křikla jsem nadšeně a běžela jsem jí do náruče.
"Tak klid, Kelsey, všechno už bude dobré," utěšovala mě.
"Jsou mrtví?" zeptala jsem se ještě přitisknutá k její hrudi. Nevím, kde jsem vzala odvahy se jí zeptat.
"Bohužel." Zvedla jsem hlavu.
"Prosím?" nemohla jsem tomu uvěřit. Právě jsem byla v neději, že jsem se snad přeslechla, ale věděla jsem, že jsem slyšela velice dobře. Znovu jsem se rozplakala.
"Jen se vybreč, děvenko," řekla, aby mě utěšila, ale já to vůbec nevnímala. Stáli jsme tam asi celou věčnost, než jsem se konečně uklidnila.
"Co budu dělat?" zeptala jsem se ze zoufalství.
"Profesor Brumbál tě odveze ke tvojí tetě a stryci."
"K tetě Heleně?" zeptala jsem se. Teta Helena je matčina starší sestra.
"Jelikož nemají žádné dítě, rádi tě se o tebe postarají, neboj, budeš v bezpečí," ujistila mě.
"A co škola? A kamarádi?"
"V Anglii je také kouzelnická škola, profesor Brumbál je ředitel a všechno už zařídil. Otočila jsem se k muži, který mě vytáhl z pod postele.
Usmál se a řekl: "Jsem si jist, že se v Bradavicích najdeš nové přátele. Bude se ti tam určitě líbit." Doufalajsem, že má pravdu taky, že se přes tohle někdy přenesu. Ale mé podvědomí mi říkalo, že ne.
*******
"Zlatíčko moje, chudáčku!" Tak takhle mě přivítala moje teta o tři dny později, a ještě s pevným obětím.
"Ahoj, teto," řekla jsem trochu přidušeně.
"Bylo by vhodné, aby jste ji to už nepřipomínaly," řekl profesor Albus Brumbál, který mě sem dovezl. Byl opravdu příjemný, snažil se mě pořád rozveselovat.
"Ano, to je samozřejmost, nechcete jít na čaj?" zeptala se.
"Ne, díky. Kelsey," poděkoval a otočil se ke mně. "Tady máš seznam všech nezbytných věcí, musíš si je dokoupit, protože jsme je nechali v tvém minulém domově a tak věřím, že se za měsíc radostně setkáme."
"Děkuji." Pak jsme se rozloučili a teta mě vlekla do mého nového pokoje. Pak mě přivítal strýc Richard.
"Teta Helena byla plnější postavy, měla husté hnědé vlasy sepnuté ve sponě, a byla velice milá. Jezdila jsem k ní na prázdniny. I strýc Richard byl velice milý, byl hubený a měl krátké černé vlasy protkané šedinami.
"Tak pojď, najíme se a vyrazíme do Příčné ulice, koupit ti ty věci do školy."
"Děkuji, teto," řekla jsem a nemohla zastavit příval emocí, takže jsem ji objala.
*******
Letaxem jsme se dostali do Příčné ulice, tolik přeplněné, až se to zdálo nemožné. Opravdu, hlava na hlavě.
"No vidíš to, já jsem říkala, že už všichni budou nakupovat," řekla vítězoslavně teta svému manželovi.
"No jo, tak pojďme," řekl strýc rozhodnutý to už neprobírat . Zašli jsme do nějakého obchodu s knihami, na ten název si už nevzpomínám, a pak do dalších takových. A teď jsme u madam Malkinové, aby mi udělala hábit. Nebylo tam moc lidí. Ale mě zaujala jakási rodina. Matka a dva chlapci zhruba v jejím věku, takže kolem sedmnácti (pozn.: prosím, neřešte, že Regulus má být mladší, v mojí povídce bude stejně starý jako Sirius).
Oba mají havraní vlasy až po ramena. Jeden z nich má bouřkové oči a dá se v nich číst jakási laskavost. Ten druhý je má tmavší a vidím v nich nějakou nezkrotnost nebo nelítostnost. Ale ten druhý se mi líbí víc. Má něco jedinečného v očích. Ale oba jsou opravdu pěkní a zdá se, že to o sobě vědí.
"Mami, to snad ne, vypadá to děsně," řekl ten hezčí.
"Ale Regulusi, tak ti to sluší, tohle ti koupím a konec debaty," řekla jeho matka.
"Něco tak ženského můžeš nosit jenom ty," pochechtával se ten druhý.
"Sirius, ty dostaneš něco mnohem horšího, to ještě uvidíš," řekla mu.
"Jak jinak," řekl Sirius, ale ne vůbec zklamaně, asi to čekal. Dívala jsem se jejich směrem, až si mě Regulus všiml.
*************
Právě s matkou vybíráme hábity do školy a tentokrát s námi šel i Sirius. Rozhlédl jsem se kolem v obchodě madam Malkinové a uviděl ji.
Dívka zhruba stejně stará jako já, jejíž hnědé, rovné vlasy sahali po lopatky a krásná tvář k sobě dokonale ladily (pozn.: vím, divné přirovnání). Prostě ve všech ohledech krásná.
"Trochu se ovládej, hochu," řekl Sirius s úšklebkem.
"Znáš ji?" zeptal jsem se.
"Ne, do Bradavic nechodí, to bych si jí všiml."
"Jak jinak," řekl jsem znechuceně.
"Dívej, taky se po tobě kouká," řekl Sirius a já se hned podíval jejím směrem. A houby, mluvila s nějakou paní, asi matkou.
"Nechal se nachytat, nechal se nachytat," stačil ještě říst, než vybuchl v smích.
"Ovládej se Siriusi, jsou tu lidi," řekla matka. A teď se ona opravdu dívala směrem k nám. A usmívala se. Taky jsem se usmál.
Sakra, vůbec se nepoznávám, já se na holky neusmívám, já se vůbec málokdy usmívám. Sakra.
*****
On se na mě usmál? Příjemný úsměv, to se musí uznat.
"Tak, pojď, Kelsey, půjdme, všechno už máme hotové," řekla teta.
"Díky, teto."
***********
Kelsey? Teta?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anusz Anusz | Web | 12. července 2008 v 16:07 | Reagovat

krásnný začátek povídky!!! opravdu se mi líbil, jen tak dál

2 Kayla Kayla | 12. července 2008 v 16:40 | Reagovat

nadherny uvod do povídky, uz se se tesim na pokracovani!!!!:)

3 luckily luckily | Web | 12. července 2008 v 18:19 | Reagovat

no, zatím to vypadá zajímavě a bylo to hezké! takže jen tak dál a doufám, že zítra přidáš kapču k Ošklivce!

4 Izabela1996 Izabela1996 | 13. července 2008 v 9:57 | Reagovat

vypadá to zAJÍMAVĚ

5 Leenikk:)) Leenikk:)) | Web | 13. července 2008 v 13:27 | Reagovat

Hmm... sorky, nevím co furt psát.

6 jayne jayne | Web | 13. července 2008 v 17:02 | Reagovat

vyzera to super..regulusa velmi v laske nemam,ale toto budem urcte citat..zaujalo ma to :)..tesim sa na dalsiu kapcu :)

7 passia passia | E-mail | Web | 17. července 2008 v 15:05 | Reagovat

super chuda Kelsey

8 Theresa Theresa | 17. července 2008 v 19:42 | Reagovat

Že by laska na prvni pohled?

9 Koudelacka Koudelacka | 24. července 2008 v 17:40 | Reagovat

páni tohle bude zajímavý!!! :D

10 MarryT MarryT | Web | 5. srpna 2008 v 8:45 | Reagovat

Celkem pěkný začátek jen mě udivilo, že nepoužili žádné kouzlo, aby zjistili jestli tam ještě někdo je... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama