7.kapitola

24. dubna 2008 v 16:46 | Any |  Proti srsti
Takže další kapča k Proti srsti. Je úplně super. Tak si ji určo přečtěte.
A právě píšu kapču k Ošklivce, takže tady bude brzo.

(Ashley)

Seděla jsem na svém místě vedle Belly. Za chvíli do třídy přišel profesor Křiklan.

Začal nám říkat o různých přísadách a mě to neskutečně nudilo. Hlasitě jsem zívla a začala jsem si prohlížet svoje nehty.

"Slečno Colmanová, mohla byste dávat pozor?" přerušil mě.

"A proč? Lektvary jsou naprostá ztráta času. Za pár let se stejně všechno bude dělat kouzly a lektvary se už nebudou používat" usoudila jsem.

"Jak upadnou, jaká ztráta času?! Ztráta času je, že se s váma vůbec bavím. Nechám vás propadnout z lektvarů a budete namydlená," křičel na mě a já jsem se málem rozesmála. Za chvíli jsem se uklidnila a on začal zase kecat o lektvarech.

Celá smutná jsem šla po chodbě. Mám strašný hlad. Slyšela jsem, že na žal je nejlepší čokoláda. No, ale já si přece jíst čokoládu nemůžu dovolit. To bych potom byla tlustá jako moje sestra. Musím si držet štíhlou linii.

Upravovala jsem si vlasy, abych do Velké síně nepřišla jako nějaká obluda. Než jsem tam ale došla, zaslechla jsem hlasy.

"Ty krvezrádče a mudlomile. Jak se opovažuješ takhle se mnou mluvit?" Byl to hlas Bellatrix. Ještě pořád jsem si nezvykla, že je mojí nejlepší kamarádkou. Nakoukla jsem za roh a tam jsem uviděla Nebelvírské v čele s mojím miláčkem a zlatíčkem Siriuskem. Na druhé straně byli Zmijozelští v čele s Blackovou a tím oplzlým floutkem Malfoyem.

"Co se tady děje?" pípla jsem nevinně.

"Nevidíš Raichel. Máme menší výměnu názorů s tímhle krvezrádcem a on je ještě takový srab, že si na pomoc povolal svoje přiblblý kamarádíčky."

"Neříkej Siriusovi, že je srab!" okřikla jsem ji pevně. Otočila se na mě a vyjeveně se na mě dívala a mě to došlo. Odkašlala jsem si.

"On je samozřejmě ještě něco horšího, že?" zkusila jsem to a usmála jsem se.

"No jasně. Raichel, co to s tebou dneska je?"

"Nic," zasmála jsem se. Musela jsem se chovat jako ti burani, tak jsem vytáhla hůlku a namířila jsem na nebelvírské, ale ne na Siriuska, nechci ublížit jeho krásnému obličejíčku.

Nakonec se to všechno uklidnilo, protože včas přišel Křiklan a všechno zarazil a za to jsem mu byla vděčná.

"Dědek jeden. Naší koleji dělá jen ostudu," zavrčela Cissa a všichni se k ní přidali.

"A má neudržovanou pleť," utrousila jsem a Lucius se na mě podíval.

"Cože? Odkdy se staráš, jakou mají profesoři pleť?"

"Nikdy není pozdě začít," zahihňala jsem se.

Posadili jsme se ke zmijozelskému stolu a začali jsme objednat. Najednou jsem ucítila ruku na svém pasu. Ta ruka patřila Luciusovi. Musím uznat, je docela kus. Široká ramena, vypracovaný hrudník, každá by ho chtěla. Hned mi ale došlo, že se k němu musím chovat lhostejně, aby to nevypadalo podezřele. Odstrčila jsem se od něho a sladce jsem se na něho usmála.

"Nemáš u mě šanci, tak ze sebe nedělej debila." Něco zabručel a dal se znovu do jídla. Musela jsem uznat, že jsem někdy dobrá herečka. Podívala jsem se na stůl nebelvírských. Raichel tam nespokojeně seděla a nudila se. Poslouchal poklony jednoho nádhernýho kluka. Hned bych si to s ní vyměnila.

A co já? Sedím tady jako debil a naopak poslouchám nudné kecy Srabuse o lektvarech. Prostě hrůza.

"Fascinující, že?" dokončil svůj monolog Snape.

"Ne, vůbec. Nechápu, jak tě takové trapné věci můžou bavit."

"Víš co, nevím, co se s tebou děje. Nejdřív to na Lektvarech a teď si na mě taková hnusná," razil se.

"Na zmijozelačku se to přece hodí, ne?" ušklíbla jsem se.

"Jo, ale jsme snad přátelé, ne?" zabručel a odešel pryč.

(Raichel)

Seděla jsem v té červenozlaté společence. Docela těžko jsem si zvykala, nejsem moc přizpůsobivá. Křesla byla celkem pohodlná, ale zmijozel je zmijozel . Prodírala jsem se vlastními myšlenkami. Bylo skoro devět, za chvíli jsem se měla sejít s tím odporným Blackem. Vůbec se mi tam nechtělo. Kdo ví, co na mě bude zkoušet, a já se musím chovat jako Ashley. Merline, to jenom kvůli tomu Cruciatu. Jsem zvědavá, kdy tohle skončí. Ještě by chybělo, aby se Ashley ve Zmijozelu líbilo a chtěla by tam zůstat, to by bylo fakt úžasný.

Ještě více jsem se zavrtala do křesla, popadla mě úzkost.

Přece jsem Raichel Colmanová, mě nesmí jen tak něco vyděsit!!

Ale tohle není jen tak něco.

Já vím.

No to je dobře, že to víš.

Pomalu se mi klížily oči a chtělo se mi spát. Na nějakou schůzku jsem neměla ani pomyšlení.

"Ashley!" ozvalo se od chlapeckých ložnic. Ne moc nadšeně jsem se ohlédla. Mezi dveřmi stál Black a usmíval se.

"Hm?" zabručela jsem.

"Je devět, máme přece schůzku," objasnil mi. To já vím taky ty debile.

"Nějak se mi nechce, chce se mi spát," zívla jsem a zvedala jsem se z křesla, že už půjdu do své ložnice.

"Tak pojď ke mně, u nás je taky posel," šibalsky na mě mrkl. Udělalo se mi špatně. Už jsem chtěla něco hodně ošklivého odseknout, ale včas jsem se zarazila. Přece se musím chovat jako Ashley, a ta by tuhle jedinečnou nabídku nikdy neodmítla.

"Ale jasně, půjdu ráda," pokusila jsem se o hlas, který často používala moje ségra. Ten nevinný a dětinský. Postavila jsem se a s neupřímným úsměvem jsem k němu šla. Samozřejmě jsem neměla v plánu cokoliv dělat, ale musím něco vydržet, ne? Vyšla jsem po schodech až k němu.

Usmál se a vzal mě za ruku.

Jeho dlaň je hřejivá a jemná.

Proboha, na co to myslím!

Zatřepala jsem hlavou. Chlapecké ložnice vypadaly skoro stejně jako ty naše. Byly tady čtyři postele a jedny dveře, které vedou do koupelny. Nikdo tady nebyl.

"Nikdo tady není?"

"Ne, řekl jsem klukům, aby nás nerušili," odpověděl. V téhle chvíli by se nejspíš Ashley zahihňala, ale já to nějak neumím. Vyznělo by to blbě. Nasucho jsem polkla a sedla jsem si na volnou posel.

"Čí je tahle?" zeptala jsem se klidně. Black se uculil a sedl si vedle mě.

"Moje… Proč ses změnila?" zašeptal do ticha. Tomuhle jsem nerozuměla.

"Nerozumím."

"Chováš se jinak. Předtím by si udělala všechno, abych si tě všimnul, ale teď mi někdy i nadáváš," posmutněl a mně bylo hned jasné, že to jenom hraje. Asi si myslel, že jsem se jakože změnila a teď že bych nechovala k němu sympatie jako dřív.

"Ale ne Siriusku," na poslední slovo jsem dala důraz, " já tě přeci pořád miluji," usmála jsem se, ale v duchu jsem se smála. To je takový debil a naivka.

Přiblížil se ke mně a políbil mě. Přivřela jsem oči, ale co mě udivilo, že to nehraju, ale dělám to, co teď cítím. A líbilo se mi to! Měla jsem z toho strach. "Je to BLACK. Ten Black, kterého nenávidím!!! Prudce jsem se od něho odtrhla a zakoktala jsem.

"Promiň, já už musím jít." Zvedla jsem se z postele.

"Počkej," chytil mě za paži. Podívala jsem se na něho. "Co se s tebou děje? Říkala jsi, že mě miluješ, tak proč nechceš?"

"Protože tak," sykla jsem. Rychlým krokem jsem došla ke dveřím. "Nejsem děvka a ty nemáš právo mě využívat, Siriusku," zavrčela jsem a už jsem byla pryč.

(Ashley)

Lakovala jsem si nehty mudlovským lakem a trošku jsem prozpěvovala.

"Přestaň si tady lakovat nehty tím růžovým lakem! Strašně to tady páchne!" okřikla mě Bella.

"Já za to nemůžu. V pokoji je zase Cissa a té to taky vadí," ohradila sem se dotčeně a pokračovala jsem v činnosti. Bella něco zabručela a radši už nic neříkala.

Za nedlouho se otevřely dveře do společenky a v nich se objevil Lucius v celé své kráse, tedy v rámci možností.

"Co to tady páchne?" ohrnul nos nad mým spešl novým lakem.

"To tady madam si lakuje nehty," odpověděla jedovatým hlasem Bellatrix.

"Raichel, co to má znamenat? Ještě takový růžový, nikdy si takový vkus neměla," zamračil se Lucik.

"No, tak teď mám," pokrčila jsem rameny. "Jdu pryč, když vy to tady nemůžete vydržet. Zvedla jsem se a opatrně jsem uchopila lak, aby se na mých čerstvě nalakovaných nehtech neobjevily rýhy. Odkráčela jsem do pokoje. Ještě za sebou jsem zaslechla.

"Co to s ní je?"

"Nemám tušení."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nessa Nessa | Web | 24. dubna 2008 v 17:10 | Reagovat

Wow!!to je úžasné!!už mám všechny kapitolky přečtené,a le komentáře jsem nepsala!tak teď ti píšu!tohle je opravdu úžasná povídka moc se mi líbí a je originální!!ale ošklivka taky není špatná!!takže plosím napiš další kapču!

a byla bych ráda kyby ses kouknula i ke mně na  blog

2 Nessa Nessa | Web | 26. dubna 2008 v 22:01 | Reagovat

a máš u mě na blogu řetězák!!doufám že ti to nevadí!!!;-)

3 leenikk leenikk | Web | 28. dubna 2008 v 21:52 | Reagovat

( k tomu, ze bude brzo osklivka) Brzo, jo? Mno to vidím!

hej, fakt jao a sjem byla uplne rada, ze uz ji pises a stejnak kde nic, tam nic! tak kde to vázne? A abys vedela au jsem premyslela co bude v dalsi kapitole v proti srsti! Sikula, co? Njn, ale zatim jenom premyslela, takze... ehmm... kdo vi, kdy to bude! Ale doufam, ze to nedopadne, jak minule! :))

4 verča verča | 29. dubna 2008 v 18:04 | Reagovat

co je to brzo?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama